AŠK Mazurská
Pilotních školek bude od září v republice čtrnáct. Jako poslední přibyl bohnický oddíl založený na začátku 80. let a od roku 1999 působící při základní škole Mazurská. Jak v našem 'srpnovém klubu' děti sportují, co všechno si vyzkoušejí a jaké zkušenosti se sportováním malých atletů v bohnickém klubu mají? To všechno si můžete přečíst na následujících řádcích.
Věnovat se nejmenším atletům, to se bohnickému oddílu osvědčilo. „Dříve jsme nabírali děti příslušné k věku mladšího žactva. Poslední roky věkovou hranici postupně snižujeme a funguje to,“ říká trenérka přípravek Alžběta Petrlíková. Děti jsou pak podle ní do kategorie mladšího žactva lépe připraveny a hlavně se takto postupně vytváří fungující parta. To vnímá Petrlíková jako velmi důležité, protože to děti motivuje pro individuální sport, ale skrz soutěže a práci celého kolektivu.
Kolik dětí nyní v 'mazurské' partě najdeme? Na konci uplynulého školního roku to bylo kolem šedesátky malých sportovců. Jaký je podle trenérky Petrlíkové o atletiku mezi dětmi zájem? „Obecně platí, že čím menší děti, tím více svěřenců. Ve starším žactvu, a pak dále, členů značně ubývá. Ono prosadit se v týmovém sportu je asi reálnější a možná i zábavnější než individuální atletická dřina. Tudíž dětí máme nejvíce teď s rozrůstajícími se skupinami přípravek,“ hodnotí stav atletické drobotiny. I při získávání nových svěřenců podle ní hrají nezanedbatelnou roli kamarádská pouta mezi dětmi. Jakou? „Náborujeme v červnu, děti začínají chodit od září. Udělala jsem dobrou zkušenost, že si k nám další zájemci najdou cestu přes své kamarády. Plynulý nárůst členů pak bývá až tak do prosince.“
Hlásit se mohou už prvňáčci, ale podmínkou je, jak s humorem dodává trenérka, že si noví adepti na zvládnutí nástrah královny sportu umějí poradit s nástrahou zcela banální: budou si umět zavázat tkaničky „Nelze mít skupinku dvaceti dětí a všem je postupně zavazovat, musejí být přiměřeně samostatné,“ dodává. Dobrá zpráva pro rodiče, nejsou na ně kladeny žádné zvláštní požadavky, stačí děti vybavit vhodným oblečením v závislosti na počasí a kvalitní běžeckou obuví... a nacvičit zmíněné zavazování.
Chlapci a dívky zatím trénovali odděleně, od září to vypadá, že se tréninkové časy jednotlivých skupin potkají, takže pro zpestření se skupinky někdy i promíchají. Trénuje se dvakrát týdně po 90 minutách na hřišti základní školy Mazurská. V zimních měsících malé atlety najdete v prostorách školních tělocvičen. „Pro obměnu občas chodíme do nedalekého lesíka - hlavně na hry s vytrvalostnějším charakterem nebo, když se koná tradiční přespolní běh,“ říká trenérka Petrlíková.
Hřiště bylo rekonstruováno před osmi lety a přípravce poskytuje dostačující zázemí
S dětmi pracují na Mazurské pouze dobrovolní trenéři, momentálně jich je deset. „Jsme limitováni časově i finančně,“ stýská si Alžběta Petrlíková. Většina trenérů proto nemá možnost chodit zcela pravidelně a i případné změny, které v oddíle vyvolá zařazení oddílu pod křídla pilotních školek, budou asi pozvolné. „To vyplyne z požadavků jednotlivých skupin. Samozřejmě jsme uvítali podporu ČASu formou atletické sady pro nejmenší. Doufáme, že se přípravkám bude líbit a smysluplně ji při trénincích využijí,“ dodává.
Děti z Mazurské prý rády zkoušejí něco nového, takže si s novými atletickými pomůckami jistě poradí. Co dalšího mají svěřenci Alžběty Petrlíkové rádi? Tréninky jako takové, ale i hry a hlavně 'překonávání sama sebe'. Tudíž není prý většinou nutné děti nějak konkrétně na něco nalákávat. „Samozřejmě velmi často padne věta typu: Tak teď ještě budeme hodní, budeme dávat pozor a na konci si zahrajeme hru." Obecně prý platí, že: „Takto malé děti se nevydrží dlouho koncentrovat na jednu činnost. Trenéři proto dbají na pestrost a vyváženost tréninků, takže se vždy střídají hlavní tréninkové celky- běhy, hody, skoky. Musejí se také střídat prvky, kdy vyžadujeme koncentraci na učení něčeho nového, s hrami za odměnu, kdy se děti prostě jen vydovádějí. Zároveň se samozřejmě trénink mění v rámci fáze roční přípravy. Snažíme se dětem přiblížit co nejvíce z opravdové atletiky, ale při zajištění toho, že se nepřetěžují a není pro ně disciplina moc složitá. Důležité je také zaonačení nácvikových metod do her a soutěží, které děti samozřejmě baví nejvíce,“ dává nahlédnout do své trenérské filosofie Petrlíková.
Co ji samotnou na práci s dětmi nejvíce překvapilo? „Zajímavým zjištěním pro mě bylo, jak moc se děti už v tomto věku mohou výkonnostně i psychicky lišit. Některé jsou vyspělé a nejraději by už dělaly opravdovou atletiku, jiné by naopak hrály školkové hry pořád dokola,“ zamýšlí se nad svými svěřenci.
Její 'děti' se vydovádějí nejen na hřišti. S oddílem se totiž podívají na různá zajímavá místa. Každoročně na konci srpna se 'mazurští' atleti vydávají na týdenní soustředění. „Vybíráme téměř pokaždé jinou lokalitu, abychom se podívali na nové místo. Soustředění vždy mělo velký úspěch. Je to ideální forma stmelení tréninkové skupiny a i možnost nahlédnutí jak to chodí v jiných skupinách. Přípravka je vždy zvědavá na to, co dělají starší, kteří už trénují opravdovou atletiku,“ chválí letní výjezd Petrlíková a dodává, že další dobrou příležitostí, jak se porovnat s ostatními a zároveň sledovat svou výkonnost, je i každoročně pořádaný přespolní běh.
Přípravka na soustředění
Organizování soutěží, přespolního běhu, letního soustředění... U toho se většinou dost poučíte, jak se svým oddílem na to. Jaké zkušenosti, postřehy by se daly předat těm, kdo teprve začínají? Pro trenéry je podle Alžběty Petrlíkové určitě potřeba: „Spousta elánu a chutě do práce s malými atlety. Někdy je to opravdu vysilující, za to jste ale často odměněni evidentní radostí dětí.“ V obecnější rovině? „Cítím povinnost zmínit, že i přípravka by měla mít jakési odborné vedení a být nejen o obecném běhání a skákání. Chyby, které si děti zakoření v této rané fázi tréninku se velmi těžko odstraňují. Hlavně je důležité správné technické provedení jednotlivých cviků ale i přístup ke sportu, fair chování, odpovědnost a spolupráce. Proto každopádně fandím všem vznikajícím atletickým školkám a přípravkám, mělo by to ale mít odborný základ a ne být jen 'seskupením nadšených maminek bez atletické průpravy'".
Právě od toho tu projekt Atletika pro děti je a snaží se dětskému sportování nastavit přiměřené mantinely a vytvořit podmínky pro dobrý růst 'podhoubí' velké atletiky. Co našemu projektu oddíl z Mazurské přeje? „Hlavně co nejvíce rozradostněných dětí, které si takto najdou zdravou cestu ke sportu. Neméně důležité je však i to, aby projekt oslovil i trenéry a setkal se s jejich podporou. Proto si myslím, že musí být nastaven vstřícně i pro ně, jakožto pro organizátory soutěží a vedoucí tréninkových skupin... Jsem ráda, že se ČAS věnuje atletice pro nejmenší. Oceňuji snahu o prezentaci atletiky jako moderního sportu a snahu o rozšíření základny,“ uzavírá trenérka Alžběta Petrlíková.
Text: Pavla Pražáková
Foto: archiv klubu