Zpravodajství

Pro projekt Atletika do škol jsme sbírali zkušenosti na školení v Gruzii

 Další projekty    Pavla Pražáková    27. srpna 2014  

Nový projekt, Atletika pro děti do škol, má své první dva oficiální lektory. Jsou jimi trenérka Tereza Pourová z veselské přípravky a Aleš Kaplan, vysokoškolský pedagog působící na FTVS. Na přelomu května a června se oba jmenovaní zúčastnili odborného semináře IAAF v gruzínském Tbilisi a své zkušenosti budou už v říjnu předávat prvním zájemcům z řad pedagogů učících tělocvik na prvním stupni základních škol.

Seminář, který měl za úkol vyškolit nové lektory pro projekt Nestlé Kids' Athletics, proběhl v Tbilisi ve dnech 28. května až 2. června. Jeho cílem bylo připravit odborníky zaměřené na atletiku na základních školách, kteří následně budou provádět školení ve svých zemích. Zároveň si účastníci kurzu mohli udělat kvalifikaci IAAF CECS Level 1 Lecturers Course. Česká 'výprava' se ze semináře vrátila úspěšná. O dojmech a nabytých zkušenostech jsme si povídali s Terezou Pourovou.
 
Jaké země se školení zúčastnily?
Přijeli trenéři z Anglie, Rakouska, Portugalska, Srbska, Albánie, Gruzie, Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, Arménie, Polska, Ukrajiny a já spolu s panem Kaplanem. Celkem tedy 14 lidí, kupodivu daleko více mužů než žen.
 
Zaznamenala jsi nějaké nápadné rozdíly v přístupu k atletice určené nejmenším v jednotlivých státech Evropy?
Ano, v každém státě k této problematice přistupují malinko jinak, ale základní myšlenka zůstává stejná. Určitě je zde ještě znát vliv dřívějšího politického rozdělení Evropy, takže Anglie, Portugalsko, Rakousko na tom jsou rozhodně lépe než státy více na jih a na východ. Na druhou stranu se mi zdá, že v západní Evropě se dětem sice věnují, jak nejlépe dovedou, ale některé důležité informace a principy jim chybí. Mám na mysli to, že vliv atletiky pro děti u nich není ještě takový, jak by se dalo očekávat. V praktické rovině neznají spoustu her o celkovém herním přístupu k problematice ani nemluvě.
 
Jak z tohoto srovnání vyšlo Česko?
Myslím si, že jsme na tom v rámci České republiky vcelku dobře a takhle zpětně jsem třeba velmi ráda, že máme možnost pracovat s našimi sadami projektu Atletiky pro děti. Například trenér z Bosny a Hercegoviny pomůcky  Kids´ Athletics zkoušel poprvé. U nich nic takového nemají. Velké rozdíly jsem zaznamenala i co se týče školení trenérů v jednotlivých zemích. Postupy a posloupnost se hodně liší. Někde toto pomalu vůbec nevedou- Bosna a Hercegovina, Černá Hora. Ale i v sousedních zemích, třeba v Rakousku, mají systém nastavený jinak. V základě to ale pořád stojí na tom, že se všichni snaží zapojit do atletiky co nejvíce malých sportovců a chtějí, aby se děti začaly hýbat. Dalším hlavním cílem je zlepšit kvalitu tělesné výchovy na školách či přidat hodiny a poslední, neméně důležitou otázkou, která se také dost řešila, je brzká specializace. Všichni jsme se shodli na tom, že není dobrá.
 
Co z celého kurzu pro tebe mělo největší přínos?
Vyzkoušela jsem si trénovat v jiném jazyce, což není úplně jednoduché. Na některých přednáškách jsme se dozvěděli drobnosti, o kterých nás předtím nenapadlo ani přemýšlet. Hodně jsme mluvili a diskutovali o komunikaci s atlety a také o tom, jak moc je třeba důležitá řeč našeho těla. Pro mě osobně bylo přínosné i seznámení se s trenéry z celé Evropy.
 
Jsi trenérkou 3. třídy, nabyté zkušenosti ze školení u nás se ti asi hodily. 
Myslím si, že pokud bych neměla za sebou praxi s trénováním a trenérské zkoušky, že bych neuspěla. K absolvování bylo nutné se na věci koukat všeobecně ze všech stran, vést dobře trénink, přednášku a dobře napsat test. My jsme se vrátili zpět úspěšně, ale jen polovina z nás obdržela lektorský certifikát. Zbytek obdržel licenci na to, že mohou trénovat dětskou atletiku. 
 
Českou republiku na semináři zastupoval ještě pan Aleš Kaplan, neměla jsi trochu trému?
Pana Kaplana znám z trenérských zkoušek a různých seminářů, a chovám k němu velký respekt. Při cestě tam, kdy jsme letěli přes Istanbul, bylo dost času se seznámit. Do Tbilisi jsme už dorazili naladěni na přátelskou notu. 
 
Jaké byly tvé první dojmy z Tbilisi?
No, v hotelu nás trochu zaskočila netekoucí voda. Po ránu jsem dostala do ruky dvě láhve pitné vody na čištění zubů a mytí rukou. Dost nezvyklé pro nás také bylo některé jídlo, hlavně jeho kombinace. K snídani jsme měli třeba ovesnou kaši, poté nějaké slané palačinky... 
 
Kdo se vám v Gruzii po odborné stránce věnoval?
Uvítal nás prezident gruzínské federace Alex Akhvlediani a poté jsme začali s přednáškami. Vedoucím a naším hlavním školitelem byl Günter Lange, Senior Manager  z Development & Member Relations Department, původem z Rakouska, který nyní působí v Monacu. Vše proběhlo pod patronací IAAF Moscow Regional Development Centre, jejíž ředitel, Vadim Zelichenok, byl naším druhým školitelem.
 
Jak bylo školení organizováno?
Seminář byl rozdělen do tří částí. Na začátku jsme se dozvěděli, jaká je posloupnost těchto CECS školení. Jedná se o systém pětistupňového vzdělávání. Slibují si od něj, že přivede do systému další trenéry. Každý level je něčím specifický. Čím vyšší, tím těžší a více specializovanější, my jsme byli účastníky toho prvního levelu. Probíralo se i to, jak moc je důležité dostat dětskou atletiku do škol. Témat pak bylo v rámci přednášek celá řada. Věnovali jsme se profilu talentovaného atleta. Zajímavé bylo seznámení se s teorií, ale i praktickým přístupem ke generaci Y, tedy dnešní mladé generaci, která je ovlivněna technikou a všemi možnými vymoženostmi. 
 
Na atletiku je hned tak něco nenaláká... 
Musí se počítat s tím, že je těžké je něčím upoutat. Takže, pokud pořádáme závody, je dobré odměnit každé dítě maličkostí, abychom motivovali všechny a hlavně vše dělat zábavně, podporovat děti a dokázat je přesvědčit, že to, co dělají, je správné. Připomněli jsme si riziko obezity, vlivu sociálních sítích a všeho, co dnešní děti ovlivňuje. 
 
A co praktická část semináře?
Museli jsme uspořádat závod pro místní děti. Neuměly anglicky, tak jsme se vcelku báli, že bude problém s komunikací, ale vše dobře dopadlo. Dopoledne jsme si rozdělili stanoviště a úkoly. Stanovišť jsme měli celkem šest: odhod medicinbalu vzad, přeběh frekvenčního žebříku, přeběh překážek a následně běh po rovince zpět, skok o tyči, žabí skákání, boční odhod míče s držadlem. Schválně nás namíchali tak, abychom spolu museli komunikovat v angličtině. Byla jsem přiřazena k žabím skokům a Aleš k odhodu stranou. 
 
Jak se ti pracovalo se sadou Kids´ Athletics?
Prezentované pomůcky byly skvělé. Překážky s nastavitelnou výškou, pásma, míče, kloboučky, tyčky, frekvenční žebřík, tyče na skákání, míčky. Sada je velice pestrá a i pěkně barevná. Nejvíce jsem byla při prezentaci nadšená z tyčky určené dětem, protože sama s ní nemám moc zkušeností a je to velice zábavné. Učí se na ní správný úchop a jednoduchý odpich a dopad. Jedním z úkolů třeba je se rozběhnout, zabodnout tyčku do daného místa a skočit na kolečka od 1 do 5. Kdo skočí nejdále, získává nejvíce bodů.
 
Jak probíhaly samotné závody?
Dětem bylo zhruba od 6 do 12 let. Andy z Rakouska jim pro začátek dal velmi pěknou rozcvičku. Celkem se zúčastnilo 6 smíšených družstev po osmi dětech a všichni se prostřídali na všech stanovištích. Na tom našem to bylo vcelku jednoduché na vysvětlení, protože děti žabí skoky znají a po názorné ukázce věděly, co mají dělat. Trochu zmatek pak nastal při soutěži Formule 1. Dětem se to tak líbilo, že jsme po chvilce vůbec nevěděli, pokolikáté už děti dráhu probíhají. Závod se musel opakovat. Pro jistotu jsem jednotlivým dětem ve družstvech rozdala čísla od 1 do 8 a po odběhnutí jsem říkala číslo, které je na řadě, jinak by tam běhaly stále dokola. Potěšilo mě, že za mnou pak přišel Günter a řekl mi, že je vidět, že jsem nějaké závody již pořádala. Na konci děti dostaly účastnický diplom a náramek IAAF s atletickými disciplínami. 
 
V čem ještě ti tvá praxe trenérky pomohla? 
Určitě při teoretické prezentaci, což byla další část školení a pak při závěrečném testu. Po pořádku to šlo tak, že nejprve si každý vylosoval téma na praktickou a teoretickou ukázku. Praktickou ukázku jsme si s Alešem vylosovali stejnou – skok vysoký. A jako teoretickou jsem měla hod kladivem a Aleš steeplechase. U výšky jsme mohli dostat buď nějaké průpravné cviky nebo nácvik nůžek či flop. Museli jsme si připravit tréninkovou jednotku na 20 minut, ale hlavně trénink vést, hlídat si z jakého úhlu cvik předvádíme, opravovat správně 'atlety'- což byli všichni ostatní účastníci. Museli jste prokázat, že s nimi umíte pracovat- opravit je, povzbudit, pochválit. Nebylo vůbec jednoduché se na to připravit a komentovat to celé v angličtině. Teoretickou prezentaci jsem pak měla o hodu kladivem, hodnotila se úroveň prezentace a schopnost diskutovat. Musím říci, že to byly nejnáročnější chvíle z celého pobytu. Skvělá byla po skončení zpětná vazba od našich školitelů. Každému bylo řečeno, co by mohl udělat lépe, kde chyboval a co by mohl zlepšit.
 
Jak proběhlo závěrečné testování?
Test byl připravený na poslední den a nikdo nevěděl, co v něm bude. Měli jsme si nastudovat dvě knížky (Introduction to Coaching a Run! Jump! Throw! The official IAAF Guide to Teaching Athletics), ale to by za noc nikdo nedokázal přečíst. Bylo trochu škoda, že tyto materiály jsme nedostali už před školním a nemohli se na to lépe připravit. Takže všichni spoléhali na to, co měli v hlavě. Bylo to jen tak tak, že jsem vše stihla, těch 60 minut mi málem ani nestačilo. Výsledky jsme se pak dozvěděli navečer před odjezdem. Jednotlivě jsme chodili za Günterem, který nám říkal, jak to s námi dopadlo. Někteří dostali certifikát na to, že mohou trénovat dětskou atletiku a někteří lektorský certifiká- což je víc. Bylo to přesně půl na půl  (7 vs 7). Jsem ráda, že my jsme oba přivezli domů lektorský certifikát. 
 
Takže Česká republika byla na semináři úspěšná.
Měli jsme radost a certifikáty jsme dostali večer před odletem. Pozvali nás na večeři, na které jsme se znovu sešli s prezidentem atletické gruzijské federace, Alexem Akhvledianim. Měli jsme vydatnou večeři, připili si chachou, což je gruzinský nápoj podobný naší slivovici. V restauraci hrála živá hudba, tak jsme neváhali a vyzvali naše školitele i pana prezidenta k tanci a poté se přidali i ostatní účastníci školení a velká část restaurace... 
 
Stihla sis prohlédnout i něco z Tbilisi?
Poslední den po napsání testu jsme vyrazili do centra, kde jsme si prohlédli všechny významné památky. Hrad, sídlo prezidenta, most ve tvaru úst, dvě ohromné budovy připomínající trubky, které dodnes nejsou zprovozněny a nikdo neví, co tam bude. V Tbilisi je také mnoho kostelů. Prošli jsme místní nejdražší uličkou, která by se mohla cenově přirovnat k Pařížské v Praze. Také jsme potkali známou 'paní koček', která žije na ulici s velkým množstvím chlupáčů. Vyžijí pouze z toho, co jí a jejím mazlíčkům přinesou lidé a turisté. Má těch koček tolik, že je to až neuvěřitelné. Poté jsme autobusem vyjeli mimo město. Okolo byly jen kopce, hory, čistá příroda. Zastavili jsme v nějakém menším městě, kde jsme potkali kupce, kteří prodávají poháry na víno, ze kterých často místní pijí. Tyto poháry jsou vyrobeny ze zvířecího rohu- pro nás neobvyklé. V dalším městečku jsme navštívili kostel, kde jsou uloženy ostatky některých významných gruzínských osobností. Byli jsme pak už hrozně vyhládlí a tak nás vzali na oběd. Jídla bylo neskutečné množství a ochutnali jsme i různé místní speciality a místní nápoje. 
 
Takže se ti domů asi ani nechtělo.
Loučení se všemi bylo dojemné, doteď jsme v kontaktu na Facebooku. Jinak domů jsem se ale těšila- až si dám naše české jídlo.
 
Jak nově nabyté zkušenosti využiješ?
Některé dobré nápady a tréninkové prvky jsem už vyzkoušela s dětmi na trénincích a dále plánujeme školení v polovině října v Nymburce. Zde budeme s Alešem školit dalších 24 trenérů z České Republiky. (Projekt Nestlé Kids' Athletics  bude v rámci Atletiky pro děti do škol prezentován ve vybraných školách v České republice, které budou pracovat právě se sadami zmíněného projektu.) Již domlouváme průběh celého víkendu a toho, co vše je nutné účastníkům sdělit a probrat s nimi. Také si vyzkouší uspořádat soutěž pro místní atlety. Budou to mít o dost jednodušší, protože vše bude probíhat v mateřském jazyce. Těším se na to, ale zároveň mám i lehké obavy, ale věřím, že to s Alešem skvěle zvládneme!

Oficiální zprávu o školení přímo na stránkách IAAF naleznete TADY.

 
Foto: Tereza Pourová a další účastníci školení (IAAF)