Hledej Přípravku






Připravujeme

Atletický klub Emila Zátopka Kopřivnice

Atletický klub Emila Zátopka Kopřivnice O tom, jak se 'atletí' v rodišti slavné běžecké legendy, se dozvíte od trenérky Jany Feilhauerové. více

TJ Sokol Senohraby

TJ Sokol Senohraby V červenci bychom vám rádi představili zajímavý středočeský oddíl, ve kterém najdete děti, v jejichž tréninku se doplňuje běžecké lyžování a atletika. Oddíl sice nepatří pod ČAS, s naším projektem ale spolupracuje a je příkladem toho, že atletika je skvělým základem dalších sportů. více

Napsali o nás

Napsali o nás Chomutovská akce očima regionálních médií aneb jako o nás psal Chomutovský deník. více

Opičí dráha jako pestrý prostředek rozvoje obratnosti a vytrvalosti

Když na cvičení, na které se svými dětmi chodím, dojde na přípravu opičí dráhy, rodiče malých sportovců se začnou předhánět, kdo vymyslí nejlepší překážku. Daný tatínek nebo maminka se pak může těšit nejen na obdiv ostatních rodičů, ale hlavně na odměnu v podobě dlouhé fronty dychtivých mrňat před svým výtvorem. A protože vím, že nápadů není nikdy dost, přinášíme vám pár jak teoretických, tak praktických postřehů, jak udělat pro malé sportovce tu "nej" opičí dráhu světa.

„Opičí dráha je dětmi velmi oblíbeným, netradičním prostředkem rozvoje obratnosti a vytrvalosti, skýtající široké tvůrčí možnosti obměn a přizpůsobení jejich dovednostem.“ Tolik slova odborníka a autora publikace Pohybová aktivita dětí, Erika Sigmunda, ze které vám přinášíme pár tipů a rad, jak s opičí dráhou pracovat.

Pustíme se do toho... „Opičí dráha je časově a fyzicky náročná na přípravu,“ uvádí hned na začátku Sigmund. Například pro učitele proto doporučuje, aby ji po jejím postavení využili v několika po sobě následujících hodinách. Rady trenérům? Určitě si sjednat na její postavení pomoc, třeba z řad ochotných rodičů, kteří na tréninky nechodí své děti jen odkládat. Moje zkušenost je, že sehraná parta rodičů promění tělocvičnu v opičí ráj během pár minut. Navíc větší děti ochotně pomáhají a to, že se bezpečným a poučeným způsobem naučí manipulovat s náčiním a nářadím beru jako plus. Jenže to se ještě jedná o cvičení rodičů s dětmi, kde se zapojení rodičů přímo očekává.


opičí dráhy/DSC_0033.JPG
Obr.1. Když mám k dispozici švédské bedny, lavičky a žebřiny...

Jaké náčiní a nářadí se dá využít asi tušíte, stejně jako to, že při sestavování jste limitování pouze vybavením vaší tělocvičny a vlastní fantazií. Čemu se ale raději vyhnout? „Vyhněte se klouzavým pomůckám- obruče, švihadla, malé míče- které mohou volně položené na ploše tělocvičny při běhu způsobit zranění. K vytyčení hrací plochy, zatáček použijte výhradně bezpečných, barevně výrazných kuželů či terčíků,“ upozorňuje Erik Sigmund. Samozřejmostí by pak měla být dopomoc u klouzaček z laviček a u žebřin.

Dobrou radou a postřehem je i to, že nemusíte dělat opičí dráhu jednu, ale hned dvě vedle sebe, tak jak to vidíte na obrázku č.2. „Pokud to je možné sestavujte opičí dráhu tak, aby vytvářela dráhy dvě. Nebude tak při jejím zdolávání docházet k velkému shlukování dětí a čekání u nářadí,“ radí Sigmund.

opičí dráhy/DSC_0034.JPG
Obr.2. Udělejte ne jednu, ale hned dvě opičí dráhy

Jak s opičí dráhou pracovat v rámci tréninkové jednotky nebo vyučovací hodiny? Jednou z možností jak zpočátku aspoň částečně odlákat pozornost dětí, které budou samozřejmě chtít hned všechno zkusit, je, rozdělit tělocvičnu lavičkami na dvě části. Ve větší je opičí dráha, v menší, aspoň trochu odstíněné od lákavých atrakcí, proběhne rozcvička.
Sigmund upozorňuje na to, že organizace hodiny je už samotnou přítomností dráhy narušena. Jednoduše, děti jsou zvědavé. „Pozornost dětí je již od úvodu upřena na jednotlivá nářadí a náčiní,“ popisuje své zkušenosti Sigmund. Radí proto následující postup: „Napoprvé se všemi dětmi absolvujeme pomalu celou opičí dráhu s upozorňováním na bezpečné překonávání jednotlivých překážek. Poté necháme děti třikrát proběhnout celou dráhu- zdatnější a rychlejší děti běží ve vnější, delší dráze. Po třech okruzích se s dětmi vydýcháme a rozcvičíme- použijeme klidně standardní, často opakované rozcvičení, které v kontrastu s opičí dráhou nebude působit fádně. Po rozcvičení zkusíme 2-3 okruhy v opačném směru a následné dva s lokomocí po čtyřech mezi překážkami. Počet kol a způsob lokomoce volíme, přizpůsobujeme a měníme i v průběhu citlivě, podle zájmu a únavy dětí. Po maximálně sedmi okruzích necháme děti vydechnout,“ popisuje Sigmund a dodává, že poté si s dětmi zahraje nějakou složitější hru- Pašeráky, Čištění doupěte, ve kterých ale vystavěnou dráhu aktivně využije. Závěr hodiny pak patří klasice- Schovávané nebo hře Cukr, káva...

Na hry, které si snadno v opičí dráze zahrajete, se podíváme příště. Nyní ještě pár inspirací na překážky, které vzniknou jednoduchým, ale promyšleným propojením klasického nářadí. Více najdete v publikaci Abeceda cvičitele- viz. níže.

opičí dráhy/DSC_0029.JPG
obr. 3. Příklady propojení klasického nářadí pro vznik různě obtížných překážkových sestav

opičí dráhy/DSC_0030.JPG
 obr. 4. Při sestavování opičích drah jste limitováni jen dostupným nářadím a náčiním a vlastní fantazií

opičí dráhy/DSC_0031.JPG
obr. 5. Pár dalších nápadů z praxe

Text a foto: Pavla Pražáková
Obrázky: viz. použitá litratura

Použitá literatura: Erik Sigmund- Pohybová aktivita dětí a jejich integrace prostřednictvím 60 pohybových her, autor je vědeckým pracovníkem olomoucké univerzity
Abeceda cvičitele- tento metodický materiál vydalo ČASPV - více informací zde.