Zpravodajství

Chodíme, chodíme… Přinášíme další díl výukových karet IAAF Dětské atletiky

 Další aktuality    Redakce    6. dubna 2016  

Základy sportovní chůze si měly možnost například vyzkoušet děti, které navštívily náš víkendový doprovodný program v Poděbradech, přímo na trenéry pak cílil seminář, který proběhl také o víkendu a to na pražské FTVS UK. Chcete si základy této zajímavé disciplíny vyzkoušet také? Stáhněte si další díl výukových karet a doplňte si ho o poznatky recenzentky, trenérky Anny Málkové z vyškovského Orlíku.

 
„Jako trenérka, která se věnuje trénování sportovní chůze, nemám k dispozici žádné písemné materiály pro všechny děti, které trénujeme. V Základním programovém materiálu sportovní chůze /autor Petr Kratochvíl a spol./, je určitý „návod“ jen pro děti od 10 let. Ze svých zkušeností vím, že základy sportovní chůze se dají trénovat už od 4 let věku dítěte. Takové děti máme i v atletické školce. Proto Výukové karty IAAF pro sportovní chůzi vítám a věřím, že to dalším trenérům, kteří trénují atletickou přípravku, pomůže, protože sportovní chůze patří mezi tradiční atletické disciplíny.“
 
Připomínky trenérky Anny Málkové k jednotlivým kartám:
Karta č. 1.
Při seznamování se základními pravidly o chůzi, si můžeme vypomáhat i pomůckami z dětské atletické sady (značky, tyčky), ale je potřebné preferovat základy, kterými jsou:
A./ kontakt se zemí, a za B. /propnuté koleno na oporové noze. Je potřeba na obojí zaměřit stejnou pozornost. Je to z toho důvodu, že chůzi lze považovat za těžkou disciplínu a malé děti musíme často brzdit, aby neběžely, a k tomu ještě dbát na to, aby propínaly kolena. Bylo by vhodné proto přidat více prvků z chodecké abecedy. Navrhované cvičení je více zaměřeno na rolování chodidla a chybí cvičení na propínání kolen a to: 
 
1. Chůze po špičkách s propnutými koleny a vytažením těla od pasu nahoru. 2. Pletýnka, kde se při chůzi nohy překládají křižmo přes sebe. Děti ji milují a nenásilně nacvičují propínání kolen. 3. Na molu. Mrskat zadečkem za vykročenou nohou. Tady si s dětmi zažijeme hodně legrace, ale o tom to je. Alespoň to děti baví. Chtějí chodit jako manekýnky (i kluci). 4. Kolébka, to je zmíněné „rolování chodidla“. Je třeba pořád zdůrazňovat, že musí při došlapu na patu ukázat špičkou do nebe.  
                                                                                                                      
Karta č. 2. Používat položené tyče na zemi při chůzi, není moc dobrý nápad. Při chůzi se nezdvíhají dostatečně kolena a děti by mohly o tyče zakopnout a spadnout. I u dospělých chodců vidíme na závodech škobrtnutí špičkou o zem. Při nácviku postavení chodidel při chůzi, je lepší tyčky naznačit (nakreslit) na dráhu, nebo silnici.
 
Karta č. 3 a 4. Karta je velice vhodná. Souhra ve dvojicích děti baví. Těm pomalejším to pomůže zrychlit, ti rychlejší se musí přizpůsobit. Při chůzi se některé děti opravdu „hrbí“, nebo pracují s rukama tak, jako s nohama. Myslí si, že když musí propínat nohy, automaticky propínají ruce. Při nácviku chůze s pomůckami se děti narovnají, ale dosáhnou i tzv. chodecké (běžecké) ruce, hlavu mají vztyčenou a neuhýbají s ní do stran a dopředu. Takto se chůze stává přirozenou.
 
Karta č. 5. Stopky se používají často. Děti jsou soutěživé, chtějí vědět, v jakém čase vzdálenost ušly, proto je vhodné měřit. Jsou nadšené, že se dá chodit rychle. Štafetové závody jsou skvělé. Považuji ale za vhodné zvolit větší vzdálenost /alespoň 40 – 60 m/. Je potřeba děti přesvědčit, že se neběží, ale chodí. Doporučuji střídat úseky jednou chůze a podruhé běh, aby si uvědomovaly rozdíl.
 
„Výukové karty IAAF pro sportovní chůzi považuji za vhodný materiál. Jejich využití pomůže sjednocení odborné přípravy tréninku sportovní chůze dětí a mládeže. Jejich obsah je možné rozšířit o některá doporučení k jednotlivým kartám uvedených v textu recenze. Cílem je, aby si děti sportovní chůzi oblíbily a stala se pro ně potěšením,“ myslí si trenérka Anna Málková, která se s vámi ráda podělila o své zkušenosti.  
 
Foto: archiv Orlík Vyškov