Zpravodajství

Další díl IAAF karetní inspirace je tu

 Další aktuality    red.    16. května 2016  

Recenzentem nového dílu IAAF výukových karet je vedoucí trenérka přípravek při A.C. TEPO Kladno, Lenka Samková.

Tentokrát se podíváme na díl Sprint/překážky se štafetou. Karty naleznete v přílohách, poznámky paní trenérky Samkové, která vše s dětmi vyzkoušela, si přečtěte níže.


Děti milují štafetové běhy a přidání překážek je báječné zpestření. K jednotlivým kartám bych měla tyto připomínky:

Karta č. 1
Na dráhu jsem nastavěla nepravidelně molitanové překážky, nejdříve nízké a po správném provedení přeběhu jsem na některé přidávala nebo z nich ubírala molitanové hranoly, čímž jsem měnila jejich výšku. V prvním kole část dětí před překážkami drobila krok, překážky přeskakovaly nebo ztrácely rychlost. Po druhém či třetím opakování si zvykly na různě dlouhé mezery mezi překážkami a překvapivě hezky a plynule překonaly celou trať. Při dalších obměnách jim plynulost již nedělala takové problémy jako při prvním přeběhu.

Karta č. 2
Dle nákresu jsem rozestavěla překážky a děti obíhaly vysoký kužel. Nejdříve běžely v dráze přes překážku s nejkratším náběhem, kde byl největším kamenem úrazu ostrý úhel zatáčení. Děti zpomalovaly a po celkem dobrém přeběhnutí překážky zastavovaly. Doporučuji po několika metrech vyznačit cíl, aby byly nuceny pokračovat a nebrzdit hned za překážkou. Postupně jsme se přemísťovali do drah s různými délkami náběhů. Nejlépe jim šly náběhy s větším úhlem obíhaného kuželu.

Karta č. 3
Po plynulém přeběhnutí překážek na tři a na pět kroků jsme šli stejný úsek na druhou nohu.

Karta č. 4
Ve skupině nejstarších přípravek trénujeme štafetové předávky s kolíkem spodní předávkou. Při tomto cvičení je důležité pohlídat správné zapažení ruky. Děti někdy zbytečně vysoko trčí ruku, správné vytočení dlaně - "zrcátko" vytvořené z natažených prstů a důraz na pevné držení kolíku. Také je potřeba dbát na včasné vybíhání, děti se často šťouchají kolíkem do zad.

Karta č. 5
Z mého pohledu nejtěžší cvičení. Děti se ohlížely přes rameno na přibíhajícího kamaráda, a i když měly na zemi značku, špatně odhadovaly vzdálenost a rychlost výběhu. Při výběhu jsem ze začátku pomáhala hlasovým signálem.

U druhého cvičení jsme se nasmály, protože děti posílaly míčky, ale ty se pokaždé překutálely do druhé dráhy a běžec musel míčky přeskakovat. Úkolu posílat míčky jsme se nakonec chopily my trenérky, ale míčky nás poslouchaly podobně jako děti.