Zpravodajství

Když mírný chaos nevadí…

 Další aktuality    Pavla Pražáková    14. března 2016  

Recenzentem dalšího dílu výukových karet IAAF Kids' Athletics je trenér Jiří Nechvátal, autor dvou brožurek Atletika v tělocvičně I. a II. Navrhované aktivity vyzkoušel se dvěma skupinami dětí: šesti až sedmiletými a osmi až devítiletými a rád se s vámi podělí o své postřehy. Pro nás je potěšujícím zjištěním, že karty přinášejí zajímavé podněty i trenérům s dlouholetými zkušenostmi.

VÝUKOVÉ KARTY: SPRINT/PŘEKÁŽKY/SLALOM a vstřícná štafeta
 
Karta č. 1:
Cvičení/hra je relativně náročná na prostor, protože se „táhne“ do šíře. Je však zajímavým zpestřením. Uplatňuje se zde jiná časoprostorová orientace než při klasických překážkách a tak si děti zvětšují pohybový fond. Je určitě praktické rozdělit děti na dvě družstva. Jedno běží zleva doprava, druhé naopak a pak si dráhy vymění. Nejčastěji používám štafety. Je vhodné si mezery mezi překážkami a jejich rozestavení vyzkoušet a upravit před samotným tréninkem, aby vše vycházelo hned od začátku.
 
Karta č. 2:
Ideální hra a cvičení na to ukázat dětem, že atletika je sport, kde za pomoci mírného chaosu lze zažít kopec srandy. Vůbec nevadí, že děti neběží podle vašich instrukcí a ve změti kuželů se ztrácí. Je dobré jim říct, že mají absolvovat trať svým způsobem. Dal jsem schválně víc kuželů než je potřeba, kolikrát tak děti nevěděly, kam přesně mají běžet. Při soutěžní formě se soutěživé děti ozývaly, že soupeř nebežel správně. Je dobré jim připomenout počáteční instrukci. Samozřejmě jednou za čas si lze takto „zablbnout,“ neustálý chaos a unfair hra by ale časem děti omrzela.
 
Karta č. 3:
Jedná se o standardní hru, kterou provádí řada trenérů. Nejdůležitejším úkolem je zajistit, aby si děti, které teprve čekají na předávku, nepřekážely. Je proto vhodné vymezit vyčkávací sektor. V rámci urychlení a zatraktivnění je dobré postavit proti sobě dvě družstva, každé startuje na polovině trati.
 
Karta č. 4:
Zcela nové cvičení, které mě překvapilo. Podle nákresu jsem si myslel, že je to nereálné. Měl jsem za to, že děti budou před překážkou zastavovat, že budou dopadat na obě nohy. Až na některé výjimky se vše dařilo a děti si poradily náramně dobře. Doporučuju ale stavět menší překážky, aby cvičení splnilo svůj účel. Při vyšších překážkách totiž řada dětí podváděla a přeskakovala překážku mimo nebo jen zčásti.
 
Karta č. 5:
Závodní trať a soutěž jsem pochopil takto: Děti v družstvu závodily na čas, rozdělil jsem je na dvě poloviny. Soutěžící Petr na překážkovém úseku začal. Absolvoval trať, předal štafetu soutěžícímu na hladkém úseku a zařadil se do zástupu. Takto absolvovali trať všichni. Až na Petra přišla řada, absoloval hladký úsek a takto opět všichni. Pokud celé družstvo bylo na svém místě, skončilo, popřípadě vyhrálo. Velmi zajímavé zpestření štafetových běhů!