Zpravodajství

Když si velcí udělají čas na malé

 Další aktuality    Pavla Pražáková    4. října 2016  

Pozvat známého atleta na trénink a navíc takového, který umí děti zaujmout a připravit jim skvělý zážitek, je nápad, který se vyplatí. Hned první trénink nově vzniklé školní přípravky ve Valticích navštívil dálkař Radek Juška, překážkářka Lucie Koudelová se stavila za dětmi z Bojkovic v moravsko-slovenském pomezí. Zeptali jsme se organizátorů akcí, jaké zážitky si malí atleti odnesli.

„Nápad vznikl asi před rokem a čtvrt, kdy jsem vedl při Centru volného času 4All atletický kroužek.  Dětí chodilo jen málo a věděl jsem, že je musím něčím nadchnout. A proč nevyužít mého dlouholetého kamaráda, bývalého atleta oddílu TJ Lokomotiva Břeclav a místního rodáka (Starovičky) Radka Jušku?“ popisuje vznik nápadu trenér Roman Paulík. Doladit termín nějakou dobu trvalo, ale nakonec si Radek vyblokoval ve svém časově náročném harmonogramu 27. září. Bohužel ve Valticích nemají dálkařské doskočiště, takže se nakonec dohodla varianta v hale.

„Učím na základní škole ve Valticích a měl jsem tak možnost fakticky v hodinách nalákat děti na českého reprezentanta, devítinásobného mistra ČR, vicemistra Evropy a také olympionika z Ria,“ říká Paulík k tomu, jak akci zpropagoval.
 
V samotné hale, kde děti mívají tréninky, se Radek s dětmi rozklusal, protáhl a ukázal jim základy atletické abecedy. Následně si s dětmi zaskákal snožmo trojskok a pokračoval překážkovou dráhou a poté hodem raketkou na cíl. „Největším zážitkem dne byl Radkův skok do žíněnek přes 11 dětí! Na závěr Radek zodpověděl několik záludných otázek dětí: kolik měří jeho rozběh, jak dlouho už trénuje nebo kolik má medailí. Všem, kdo měli zájem, se ochotně podepsal nebo se s nimi vyfotil,“ popisuje samotný průběh akce Roman Paulík. Podobné akce jsou podle něj velmi přínosné. „Děti si mohou osobně se sportovcem zacvičit nebo se ho na něco zeptat. Ale nejvíc motivační  je to, že děti sportovce nevidí jen na letáku, v novinách či televizi, ale na vlastní oči, což  inspiruje a děti vidí nějaký vzor. Velmi pěkné ohlasy byly i z řad rodičů," dodává.

Valtická školní přípravka vznikla díky projektu Atletika pro radost I. „Spolu s Centrem volného času 4All se podařilo založit atletický klub Atletika 4All Valtice, z.s., který je teprve čtvrtým klubem na okrese, vedle TJ Lokomotiva Břeclav, SK Atletika Hustopeče a AK Perná. V květnu jsme se přihlásili do projektu Atletika pro radost I. Naše atletická školní přípravka je především pro děti 1.stupně ZŠ, ale máme tu i kroužek atletických hrátek pro děti od 3 do 6 let. Jako stále aktivní atlet bych byl rád, aby děti měly možnost poznat královnu sportů a to jak prostřednictvím základních nácviků techniky, ale také sportovně pohybovými hrami, které vedou k jejich přirozenému rozvoji, a to nejen po sportovní stránce. Akce jako byla ta s Radkem zájmu dětí také velmi napomáhají,“ shrnul na závěr Roman Paulík.
 
Na besedu za dětmi nižšího stupně základní školy v Bojkovicích, také v zářijovém termínu, zavítala překážkářka, reprezentantka a bývalá žačka školy Lucie Koudelová. Během hodinové besedy seznámila děti se svým pestrým sportovním životem a odpověděla na zajímavé dotazy. V odpoledních hodinách se navíc aktivně zúčastnila školního finále Sprinterského víceboje žáků 4. a 5. tříd. Více už Jan Baier.
 
„Lucie je naší bývalou žačkou a právě pobývala doma na krátké dovolené. Protože se blížila první atletická soutěž pro děti 1. stupně, vznikl nápad s besedou, který byl následně rozšířen o její aktivní účast právě na školním finále Sprinterského víceboje, kdy děti rozběhala a rozcvičila, nejlepším na stupních vítězů rozdala sladkosti a s finalisty si dokonce změřila síly v běhu na 40 m,“ vysvětluje Jan Baier.
 
Lucie vše vzala s nadhledem a vyprávěla dětem třeba o svých nelehkých sportovních začátcích, kdy jako „malá baculka“ nebudila v trenérech příliš optimismu, ovšem svou pílí a snahou předběhnout ty starší a silnější si vydobyla své místo.
 
„Určitě zaujala i slova jejího otce, který komentoval Lucčin složitý přesun za sportovní kariérou do Prahy, kdy přišly i okamžiky velkého rozhodování, jak dál. Jako naše bývalá žačka navíc zavzpomínala i na svá zdejší školní léta a dokonce si skoro přesně vybavila svůj osobák  na 60 m – 7,67 s! Děti byly nadšené a dávaly to najevo nebývalou pozorností a bouřlivým potleskem,“ popisuje zajímavé momenty setkání Baier.
 
Na závěr už s kytkou v ruce a obklopena svými medailemi a poháry, popřála Lucie dětem hodně zdaru v jejich sportovním snažení. Vysvětlila jim, že úspěch se nerodí zadarmo a že se pro něj musí spousta věcí udělat. Navíc, odpoledne, ve sportovním a na hřišti, byla součástí další části parádního zážitkového dne, který škola pro děti připravila.
 
A kde vlastně Bojkovice, kde se toto všechno událo, najdete? „V podhůří Bílých Karpat na moravsko-slovenském pomezí. Naše sportovní škola má výborné sportovní podmínky a tradice, ve kterých chce i nadále pokračovat. Kromě volejbalu (jsme partnerskou školou ČVS) patříme mezi krajskou špičku právě i v atletice. Na 1. stupni se již třetím rokem aktivně zapojujeme do programu Atletika pro děti do škol. V tom letošním roce jsme se zapojili i do projektu Atletika pro radost I.“ upřesňuje Baier.
 
Bojkovická přípravka má dvě dvacetičlenné skupiny, a to čtvrťáky a páťáky, kteří trénují shodně 1x týdně. Převážně formou her rozvíjejí základní pohybové dovednosti dětí a inspirování sloganem celého projektu APD také běhají, hážou a skáčou. „Hlavním cílem, vzhledem k věku dětí, je vzbudit u nich o pravidelné sportování opravdový zájem tak, aby ho braly jako samozřejmou součást svého života. A když ty nejlepší přivezou do školy i nějakou tu medaili, je to taková třešnička na dortu za dobře vykonanou práci, kterou náš školní tým pravidelně odvádí. Určitě bych rád zdůraznil, že si myslíme, že pravidelný pohyb je nedílnou součástí života moderního člověka a jistě má svůj význam i v oblasti prevence nežádoucího chování mladých lidí,“ říká Baier a dodává: „děti viděly, že Lucka je vlastně docela obyčejná holka, která své nadání skloubila s velkou snahou, dobrým rodinným zázemím a umem jejích trenérů a jen tak může sahat, zatím zčásti, na své vysněné cíle. Poznání, že život je plný překážek a my se je musíme naučit překonávat, třeba v atletickém tréninku, je určitě dobrá věc.“