Zpravodajství

Trenéři, představte se!

 Další aktuality    red. a Anna Málková    9. července 2017  

S velmi pěkným nápadem přišla trenérka vyškovského Orlíka, Anna Málková. Na klubových stránkách představuje jednotlivé trenéry vyškovské přípravky. Vždy je to velmi příjemné čtení, o které s vámi rádi podělíme.

„Před čtyřmi roky jsme začali s kamarády budovat nový atletický oddíl Orlík. Na začátku školního roku se hlásilo kolem 60 dětí. Začaly tréninky a nemohla jsem si nevšimnout šikovného klučiny Lukáše. Měl dar od Boha, říká se mu tomu „talent“. Šlo mu téměř všechno, co jsme dělali. Ale byl to „samorost“. Ono se říká, že z takových dětí později vyrůstají velcí sportovci, proto jsem ho nechala být, jen jsem měla cukání promluvit si s jeho maminkou. Takový talent by se měl v oddílu hýčkat, ale Lukášek to pojal svojí cestou: „Já to umím, tak proč to mám dělat?“ Nezbývalo mi nic jiného, než si promluvit s maminkou, kterou jsem znala od vidění, když ho vodila na tréninky. To bylo moje první setkání s budoucí trenérkou Ivanou Čutkovou a já jsem byla ráda, že jsem si s Lukáškovou maminkou popovídala. Další rok přivedla do Orlíku druhého syna Davídka (další samorost). Ivana je žena sršící humorem a taky rozdává to nejpotřebnější: radost z pohybu. A já jsem ráda, že jí máme. Seznamte se s ní," píše v úvodu autorka pěkného povídání, Anna Málková. 
 
Představ se nám. 
Je mi 37 roků, narodila jsem se v Třebíči, studovala jsem tam střední školu stavební a pak v Brně Vysokou školu, taky stavárnu. Po vysoké škole jsem se nastěhovala do Vyškova začala jsem tu pracovat, pak jsem byla 5 let na mateřské s našima dvěma „zlatíčkama“  –  Davčou a Lukášem a teď už pátým rokem pracuji ve stavební firmě.
 
Co pro tebe znamená sport?
Sport je pro mě velký relax, energie a spousta osobních výzev.
 
Kolik ti bylo, když tě nějaký sport zaujal?
V podstatě až na vysoké škole jsem se začala učit lyžovat, chodit na aerobik, plavat, jezdit na kole – vše rekreačně pro radost. Vždycky jsem říkala, že nechápu, jak může někdo běhat, v tělocviku uběhnout 1500 m byl nadlidský výkon – a teď si bez běhu nedokážu týden představit.
 
Vedl tě někdo k sportu?
Bohužel mě nikdo ke sportu nevedl. Bydlela jsem na vesnici a tam by hasič a fotbal. Nic jiného si nepamatuji, že by bylo. Paradox byl, že moje maminka byla učitelka s vystudovaným tělocvikem.
 
Měla si úspěchy. Pokud ano, jaké?
Sportovní úspěchy určitě néé, spíš ty osobní, že jsem já i moje rodina zdravá a můžeme se věnovat různým sportům.
 
Jakému sportu se věnuješ v současnosti?
Věnuju se mnoha sportům, baví mě v zimě sjezdové i běžecké lyžování, posilování TRX, aerobní cvičení, plavání, běhání, kolo, ale vše je pouze rekreačně a pro potěšení těla i duše.
 
Co ti sport dává a co bere?
Sport mi dává, jak už jsem se zmínila, spoustu energie a pozitivní náladu. Sedím celý den v kanceláři, takže potom odpoledne vyběhnout nebo se pořádně zapotit na TRX, vyrazit na kole do terénu je super uvolnění hlavně pro hlavu. A co mi bere? Asi jen čas, ale to jsem si řekla, že si sama pro sebe hodinku denně udělám a tak vlastně asi nic.
 
Proč si dala syna Lukáška a Davídka do Orlíku?
Myslím si, že sportovat a hýbat se je pro děti velice důležité a zábavné. Chtěla jsem, aby se naučily být v kolektivu, disciplínu, fair play, prohrávat a zjistily, co všechno jsou schopni dokázat. A taky mi přijde, že atletika jakožto královna sportu je moc hezká a všestranná a přínosná, pokud by chtěly děti potom přejít k jinému sportu, mají výborný základ – Lukáš chodí tento rok do volejbalu. A do naší velké orlíkovské rodiny nás zavedla Venda Dudová a kamarádky, které již se staršími dětmi chodily do AHA a po založení Orlíku přešly.
 
Která disciplína v atletice je ti nejbližší?
Mně jsou nejbližší běhy, mám pocit, že mi jdou nejlépe.
 
Musela si dlouho přemýšlet, než si se rozhodla, že budeš trénovat v Orlíku?
Nemusela, měla jsem tam obě děti a ta hodina času mi přišla zbytečná, abych čekala jen tak a nic nedělala. Děti mám ráda a ráda pomůžu, když je potřeba a protože dětí bylo hodně a pomoc byla taky třeba – šla jsem do toho. Udělala jsem si trenérský kurz a již 3. rokem trénuju malé „atlety“.
 
Znám tě jako talentovanou mladou ženu a tví synové jsou taky talentovaní. Nechtěli byste talent zúročit v závodech?
Já moc závodní ambice nemám. Děti občas na závody jedou, ale máme hodně zájmů a velkou rodinu, takže víkendy máme hodně nabyté.
 
Co by si v Orlíku změnila nebo vylepšila?
Já bych změnila chování dětí, kdyby to šlo, ale jinak si myslím, že máme spoustu sportovních talentů, a když na sobě děti budou pracovat, určitě to pod dobrým vedením dotáhnou daleko. A to si myslím, že se snažíme pořád zlepšovat a pracovat na sobě, abychom mohli vše předávat dětem.
 
Jaké jídlo máš ráda?
Asi všechno, teď se snažím jíst zdravě, ale mám ráda i sladké i zabijačku. Jediné co mi nechutná je kokos. Jídlo mám ráda.
 
Jací chlapi se ti líbí: sportovci, nebo umělci?
Určitě sportovci, umění moc nerozumím a sama nejsem moc umělecky založená – kreslení ani zpěv mi nikdy moc nešly.
 
Co o tobě nevíme?
Možná jen to, že jsem chtěla být učitelkou, ale jinak jsem to pořád já, taková, jak mě znáte.
 
Taková je Ivana Čutková, vyškolená TAP, trenérka Orlíku 2
____________________________________________
 
Přímo na stránkách vyškovského Orlíka se na článek můžete podívat ZDE.