Zpravodajství

Zimy se nebojí AC Rumburk! Vítejte v nejseverněji položeném klubu Česka

 Další aktuality    Pavla Pražáková    29. března 2016  

Povídání s trenérem Honzou Reinem o znovunastartování rumburské atletiky určitě vlije energii do žil všem, kdo by měli pochybnosti o tom, že i dnes se dá během poměrně krátké doby získat pro atletiku plno zapálených dospělých a jejich dětí.

Nastíníte nám jak dlouhou má atletika ve vašem klubu tradici?
Letos bude atletika v Rumburku slavit 33 let, ale z toho jsme celých 12 let 'odpočívali'. Na  přelomu tisíciletí, po sestupu mužů z II. ligy a s odchodem několika atletů do vyšší soutěže, jsme prostě přerušili činnost. V roce 2013 jsme se dohodli na jejím obnovení a začala se rodit nová, úžasná parta bývalých atletů. Po dvou letech máme skoro 120 členů. Uspořádali jsme MČR v krosu a to nás opravdu nastartovalo.
 
Restart se týkal i přílivu malých atletů?
Ano, všichni bývalí atleti přivedli ty svoje. Nikoho jsme nepřesvědčovali, nedělali jsme zatím žádný nábor. Za dva roky působení je skoro zázrak, že jsme dali dohromady skupinu velmi šikovných školkových dětí a druhou, starší přípravky. Máme už i mladší a starší žactvo. Souhrnem má mladší přípravka 12 dětí, starší14, mladších žáků je 12 a starších 10. Celkem tedy 48 atletů od 4 do 14 let. A tak náš největší problém v současnosti spíš je, že nemáme kde trénovat, což se, doufám, brzy změní.
 
Jaká je filosofie vašeho klubu?
Největším příkladem je táta a maminka! Při našem závodění v krajském přeboru mužů a žen jezdily děti atletů AC s námi a fandily. A protože příklady táhnou, uspořádali jsme klubové závody právě pro děti atletů. Tak jsme více méně získali všechny naše malé členy.

Je nějaké specifikum vašeho regionu?
Jsme nejsevernějším atletickým klubem v ČR, takže nám dost často trošku dělá problém zima a sníh. Ale umíme se s tím poprat.
 
Čím děti v dnešní záplavě nabídek volnočasových aktivit vlastně nalákat?
Nám se vyplatila, jak jsem už zmínil, cílená práce s dospělými a potažmo jejich dětmi. Uspořádali jsme například podzimní běhání, kterého se zúčastnilo na 60 amatérských běžců, polovina z nich už je členy AC a těší se na soutěže družstev. A jejich děti se těší z našeho tréninku. Krásným příkladem bylo i soustředění v jablonecké hale, kde nás bylo přes 20 a 17. listopadu minulého roku jsme tam podnikli atletickou expedici- bylo nás skoro 50 a úžasné bylo setkání s Bárou Špotákovou i společná fotka.
 
Množí se stesky na špatnou fyzickou připravenost dětí, jak to vidíte vy?
Snažíme se s kolegy trenéry nedělat rozdíly a všechny učit techniku hravou formou, přirozenými soutěžemi. Důležité podle nás je naučit je vyhrávat, ale i prohrávat! Máme hodně šikovných dětí s výbornou fyzičkou, ale pracujeme i s dětmi s nadváhou. Nikoho jsme neodmítli, limituje nás pouze prostor.

Od kolika let u vás děti sportují?
Elinka a Ondra jsou nejmladšími atlety AC, letos jim bude pět let. Jejich rodiče jsou opravdoví atleti a ani mě nenapadlo jim říci, že by s námi nemohli trénovat.

Kolikrát týdně se scházíte?
Přípravky i žactvo trénují 2x týdně hodinku, s novým stadionem toho času bude mnohem víc.

Jaká je u vás výše poplatku?
Děti členů AC příspěvky neplatí. Ostatní děti platí 500 korun na půl roku, druhé dítě z rodiny 200 korun a třetí už je zdarma, čekáme na pořádné Klabzubáky v atletice! A každého rodiče tak trošku lákáme do AC. Ono být v AC se opravdu vyplatí a navíc potřebujeme další trenéry a rozhodčí. Proč by to neměli být právě rodiče! Dospělý atlet pak u nás v klubu platí tisíc korun ročně.

Co všechno si děti vyzkoušejí a co mají nejraději?
Nebojíme se žádné disciplíny, máme za sebou trénink všech hodů od kladiva po raketky. Umíme základy chůze, zvládáme techniku překážek, skáčeme o tyči. Naši mladí atleti milují štafety a umějí se pořádně povzbuzovat.
 
Máte nějakou svou oblíbenou hru?
Asi největší rachot je při hře Neznám přítele- vybíjená každý proti každému. Neuvěřitelně nás to učí házet, vylepšujeme obratnost, rychlost, reakci.

Přiblížíte čtenářům vaše zázemí?
Tuto zimu trénujeme v tělocvičně ZŠ Vojtěcha Kováře v Horním Jindřichově, což je část Rumburku. Díky ochotě paní ředitelky tam trénujeme dvakrát týdně. Už se těšíme na jaro, až vyzkoušíme nový dálkařský sektor a běžeckou rovinku právě u této školy. Nebojíme se ani přírody, máme rádi krosy.
 
Nakousl jste problémy se stadionem...
Naše děti jsou největším argumentem, proč potřebujeme nový stadion. Ten současný je v havarijním stavu a nedají se na něm pořádat závody. S tréninkem je to na něm hodně náročné a složité. Na nás v současnosti doslova platí: “Těžko na cvičišti, lehko na bojišti”. Město vyslyšelo naše potřeby a naše práce přesvědčila zastupitele, aby se podala žádost o dotaci na rekonstrukci stadionu. Takže než budeme mít nový stadion, řešíme vyškolení nových trenérů, abychom s novým zázemím mohli konečně udělat opravdový nábor a přivést na dráhu a do sektorů mnohem víc adeptů královny sportu, 

Nabízíte dětem tábory nebo soustředění?
V týdnu od 6. do 9. března jsme byli v Jablonci v hale na soustředění. Na léto připravujeme příměstský tábor v termínu 11. - 15. července pro 50 - 60 dětí ve věku od 7 do 14 let. To bude už takový malý nábor. Náplní tábora bude atletika - trénink a seznámení s atletikou. Využijeme stadion v sousedním Varnsdorfu, pojedeme na výlet do námi oblíbeného Jablonce, chystáme setkání s úspěšnými atlety.

Jakých soutěží se děti účastní a jaké máte úspěchy?
V letošním roce máme přihlášená družstva do KPD Libereckého kraje- přípravky a mladší žactvo. Při našich běžeckých závodech bude vždy Atletika pro děti. Úspěchem je, že nás atletika baví. V přípravkovém věku a žácích nám nejde o medaile, ale o učení a o zábavu. Za úspěch považuji i to, že z dětí vychováme atlety na celý život, chováním a myšlením.

Pořádáte i vy nějaké vlastní akce, které byste rád zmínil?
Běh Rumburské vzpoury, půlmaraton, klubový víceboj pro děti, následně pro dospělé členy AC- rodiče. Pořádáme klubové akce jako vánoční běhání, či dětskou atletiku při každém našem běžeckém závodě. Při MČR v krosu jsme představili a zorganizovali dětský kros, měly připravený 300 metrů dlouhý okruh.

Kolik trenérů u vás s malými dětmi pracuje?
Trenérů a zapálených lidí není nikdy dost, ale za dva roky jsme přesvědčili hodně bývalých atletů, že má smysl trénovat, vychovávat novou generaci a bavit se atletikou. Takže nás je pět šest. V létě bych rád měl dalších deset a cílem je začít pracovat v tréninkových skupinách s cíleným zaměřením.

Co vnímáte jako největší ocenění své práce?
Radost svěřenců z výkonu, od dětí po dospělé. 

Jak by zněla vaše rada pro ty, kdo s přípravkou teprve začínají?
Dělejte vše s radostí z pohybu. Nechtějte hned vyhrávat, nechte si něco na pak, až budou vaši svěřenci starší.

Co přejete projektu Atletika pro děti?
Byl jsem u zrodu tohoto všeho, dokonce jsem první rok jezdil za Českou atletiku po soutěžích a pořádal Atletiku pro děti. Takže můžu být hrdý na to, že to má tak úžasné pokračování. Atletika pro děti je moc důležité setkání človíčka se základním pohybem. Skákat, házet a běhat musí umět každý sportovec a je dobře, že máme tak krásný nástroj, jako tento projekt. Hravou formou si směrujeme děti k atletice a to je dobře.

Jak vidíte jeho směřování do budoucna?
Trošku mě trápí, jak se o děti pereme s jinými sporty, byl bych raději za přirozenější výběr. Bohužel, svět se zbláznil a děti ke sportu přivádíme zbytečně brzy. Vypsal bych pravidlo, začínat se sportem dětí nejdřív v pěti letech! A především je potřeba začít s všeobecnou přípravou. Atletika s gymnastikou jsou základem pro všechny sporty.

Má váš klub nějaké NEJ?
S nadsázkou říkám, že Rumburk je hlavním městem chůze v ČR. Výborných chodců a chodkyň zde vyrostlo opravdu hodně. Antonín Koutný je atletický trenér, kterému bude letos 79 let, ale jeho elán, jeho vlastní trénování dává obrovskou motivaci mladým atletům. AC Rumburk vychoval zajímavé osobnosti jako je režisér Jirka Vejdělek, Adam Nedvídek- uznávaný komentátor a producent, který bude režírovat a provázet blížící se chodecké závody v Poděbradech
 
Komu se ozvat v případě zájmu?
Kontakt na mě je: Jan Rein, telefon: 722 968 506, mail: info@acrumburk.cz
_____________________________________________________________________
 
Představuje se trenér Honza Rein
„K atletice mě přivedl Toník Koutný (79 let), takový náš praotec atletiky v Rumburku. Jemu vděčím za to, že umím skákat o tyči,  házet oštěpem, vlastně všechny atletické disciplíny. A mým rodičům vděčím za to, že umím učit. Trenér musí být především vzorem a motivátorem, a to se mi daří!  Velikou radost mi dělají i moji kolegové, rodí se nám hodně nových šikovných trenérů z řad bývalých závodníků a v současnosti  i rodičů mladých nadějí.“