Zpravodajství

Vítejte v oddíle SK Míle

 Představujeme    Pavla Pražáková    3. července 2017  

Atletický oddíl SK Míle působí v Praze 8, ve sportovním areálu ZŠ Burešova. Snaží se navázat na dlouholeté úspěšné působení původního atletického oddílu v těchto místech. Zajímavé povídání jsme připravili s hlavním trenérem Martinem Dvořákem.

V naší databázi jste se objevili teprve nedávno...
Jsme nově založený atletický klub, takže historii teprve tvoříme. Rádi bychom navázali na úspěšné působení původního atletického oddílu působícího v Nových Ďáblicích, fungujícího jako líheň nadějných atletů pro vinohradské Bohemians, nyní již zase Sokol Královské Vinohrady. S tímto oddílem úzce spolupracujeme a učíme se od nich.
 
Jaká je filozofie vašeho klubu?
Vychovávat všestranné atlety, zdravé sportovce, slušné lidi. Primárně nabízíme alternativu ke konzumnímu stylu života a ve sportovní rovině dbáme na komplexní a postupný rozvoj celého spektra pohybových dovedností. S přiměřenou dávkou zábavy, ale dostatečným sportovním nádechem. A snažíme se rozbíjet zažité tréninkové nešvary táhnoucí se (nejen) atletickými tréninky, předávané z generace na generaci, zcela ignorující fyziologii, biomechaniku a metabolické děje.
 
Je nějaké specifikum místa, ke atletiku nabízíte?
Možná to je chybějící, zpřetrhaná tradice atletiky na našem sídlišti, která aktivnější část dětí 'přesunula' ke kolektivním hrám a úspěšnému kroužku aerobiku. A zbytek, v intencích trendů doby a specifik sídliště, pasivně posedává a konzumuje zábavu dodanou mu elektronikou.
 
Kolik u vás atletí dětí?
Náš oddíl, SK Míle, reálně funguje teprve od září 2016, takže na jakékoliv statistiky je příliš brzy. Každopádně dětí zatím přibývá a hlavně roste povědomost o nás a zájem rodičů dozvědět se o atletickém klubu něco víc. Takže do budoucnosti hledíme s mírným optimismem.
 
Jak na tom podle vás děti jsou?
Máme výhodu, že k nám chodí převážně děti s opravdovým zájmem o atletiku. Takže jsou na tom kondičně i motoricky poměrně dobře ve srovnání s průměrem, protože jsou tak vedeny i v rodinách. Známou bolístkou je občasná absence základních pohybových dovedností (kotrmelec, šplh, hod…), související s neutěšeným stavem výuky tělesné výchovy, kterou musíme suplovat.
 
Věnujete se i dětem, která mají nějaké specifické potřeby?
Máme zrakově postiženou členku, ale prakticky nijak ji to neomezuje, je integrálním členem skupiny, a náhodný pozorovatel by ji jen těžko identifikoval.
 
Jak děti v dnešní době na atletiku nalákat? Co se vám osvědčilo?
Nevím; možná motivací stávajících členů, ať přivedou své kamarády. Kontinuální nárůst kondice, dovedností a chuti trénovat jim dodá dostatek důvěryhodnosti v očích ostatních dětí. Přesto se domnívám, že hlavní roli ve výběru jakéhokoliv kroužku hraje u takto malých dětí přání rodičů.
 
Podle mého je mnohem důležitější děti u atletiky udržet. Aby chodily rády a bylo jim líto, že trénink již končí. Kromě jasného Komenského „Škola hrou“ a dodržování didaktických řad je nesmírně důležité mít tréninky rozmanité, doplněné odpovídajícími pomůckami. Dobrou službu i u malých dětí představuje využívání elektroniky (video, metronom…), byť jen v populárně zábavné formě.
 
A asi nejvíc se nám osvětlilo vysvětlovat a vysvětlovat. Aby děti věděly, proč mají konkrétní úkol vůbec provádět, jaké jim to přinese dovednosti/schopnosti a k čemu je budou moci reálně využít. Klade to samozřejmě jisté nároky na trenéry, ale mnohonásobně se to vrací v pozornosti dětí, ochotě a chuti trénovat a radosti ze zvládnutého úkolu a jeho průmětu do praxe. Inteligence a mentální schopnosti dětí jsou v tomto směru mnohdy hrubě podceňovány a práce trenéra degraduje na prosté pokyny bez hlubšího obsahu (udělej to…).
 
Děláte nábor?
Nábor jako takový neděláme, protože by to bylo jen velmi obtížně realizovatelné. Místo toho nabízíme dětem a rodičům, ať dají dopředu vědět a vyzkouší si nezávazně pár tréninků. Výhodou je, že pak do klubu chodí děti, které to opravdu baví a mají o atletiku zájem a na druhou stranu rodiče vědí, že jejich dítě trénuje v klubu, jehož filozofie je jim blízká, vyhovující.
 
Od kolika let u vás děti sportují?
Přijímáme děti od první třídy základní školy.
 
Kolikrát týdně se sportuje?
Menší děti trénují dvakrát týdně, v pondělí a ve čtvrtek. Poslední ročník přípravky má ještě nepovinné středeční tréninky.
 
S čím by měli rodiče počítat, když dítě do vaší přípravky dají?
Rodiče by především měli počítat s tím, že jsme sportovní atletický klub, nikoliv hlídání dětí, a vést děti k samostatnosti. Nutnou podmínkou pro hladký nástup do klubu je pouze umět pozdravit, zavázat tkaničky u bot, a udržet pozornost během tréninku.
 
Kde trénujete v létě, v zimě? Máte i nějaké netradiční místo?
V létě trénujeme na novém polytanovém atletickém oválu ZŠ Burešova, v zimě trénujeme jeden den venku, atletika je přece celoroční sport, a jeden den ve veliké školní tělocvičně. Pro zpestření občas běháme do blízkého Ďáblického háje a využíváme tamní Areál zdraví i hustou síť terénních stezek známou z etablovaných krosových závodů. V zimě, zejména při sněhu a náledí, občas zařazujeme klus po sídlišti, prokládaný balančními cvičeními v MHD. V době (podzimních/zimních/jarních) prázdnin jsme s redukovaným počtem dětí absolvovali pár plaveckých kompenzačních tréninků.
 
Přiblížíte našim čtenářům vaše hřiště?
Hřiště je nově zrekonstruované a nabízí 333 m atletický ovál se čtyřmi dráhami, sektorem pro vrh koulí, skok vysoký a dvěma sektory pro skok daleký. Vnitřek oválu je bohužel rozparcelován na oplocená multifunkční hřiště, což znemožňuje jeho využití pro hody (oštěp, disk, kladivo) a mírně znesnadňuje tréninky nedostatkem velké volné plochy.
 
U malých dětí to, myslím, není podstatné, protože velký volný mírně svažitý zatravněný prostor se nachází v těsné blízkosti areálu. Ten využíváme, jak pro hry, tak právě u větších k základní průpravě na hody. A v zimě je to ideální místo pro nácvik běhu do kopce/z kopce, za odměnu prokládaný jízdou po sněhu na čemkoliv.
 
Co všechno si děti vyzkoušejí a co mají nejraději?
Děti si projdou základní pohybovou průpravou, naučí se správné souslednosti jednotlivých prvků tréninku a osvojí si základy obecného rozcvičení ve sportu, speciálních běžeckých a skokanských cvičení a postupně si projdou většinu atletických disciplín. Kromě toho nakouknou do základů gymnastiky, plavání a míčových her. Venku jsou nejoblíbenější skoky do výšky a dálky, v tělocvičně k mému překvapení šplh na laně a cvičení na kruzích.
 
Jakým způsobem pracujete s rodiči dětí?
Snažíme se motivovat rodiče, aby podporovali děti ve zdravém a aktivním životním stylu a pokud možno jim šli příkladem. A aby s nimi/s námi chodili na závody a sdíleli tak radost se svými dětmi z povedených výkonů a překonání sebe sama.
 
Jakých soutěží se děti účastní a jaké máte úspěchy?
Závody jsou kořením tréninku a je moc dobře, když o ně mají děti i rodiče zájem. Abychom jim účast usnadnili, nabízíme společný odchod a příchod za závodů. Zúčastnili jsme se na podzim a na jaře několika krosů, Pražského běžeckého poháru a se začátkem venkovní atletické sezony i veřejných závodů přípravek. Ve spolupráci s již zmiňovaným Sokolem Vinohrady i Pražského poháru přípravek.
 
S velkou hrdostí musím říci, že jsme se určitě neztratili a máme docela slušnou sbírku medailí a diplomů. Jako důležitější ale vnímám samotný zájem o účast na závodech, odpovědný přístup k nim u rodičů i dětí a hlavně samostatnost a fair-play.
 
Jaké závody pořádáte vy sami?
Kromě obligátních Obecných oddílových testů pořádáme i oddílové závody ve víceboji a Vánoční „halové“ závody ve víceboji družstev dítě + rodič.
 
Kolik trenérů u vás s malými dětmi pracuje?
V současné době máme k disposici tři kvalifikované trenéry a zejména úžasné rodiče dětí, kteří nám jsou velkou pomocí a oporou hlavně při účasti na závodech, pořádání oddílových závodů a vlastně i při samotných trénincích.
 
Co vnímáte jako největší ocenění své práce?
Předpokládám, že to je u všech trenérů podobné. Když vidí, že tréninky děti baví, jak se měsíc od měsíce zlepšují a se stále usmívají.
 
Co přejete projektu Atletika pro děti?
Hlavně dlouhověkost. Ta bývá takovým hezkým ukazatelem smysluplnosti. Konkrétně přeji co nejvíce aktivně a pravidelně sportujících dětí, protože to znamená, že mají kde sportovat, s kým sportovat, že je k tomu jejich rodiče přivedli a jejich trenéři udrželi. A třeba právě Atletika pro děti byla v tom každém jednotlivém případě iniciátorem, katalyzátorem, pomocníkem či rádcem.
 
Co na projektu nejvíce oceňujete?
Jsem přesvědčen, že atletika je výborným rozvojovým, komplexním a „samo kompenzačním“ sportem, a proto je pro menší děti ideální jako vstup do světa sportu, i kdyby se od ní nakonec rozhodly zběhnout. A každý smysluplný projekt, který k ní přivede nové sportovce si zaslouží podporu; minimálně morální, lépe však faktickou.
 
Komu se ozvat v případě zájmu?
Základní informace jsou k nalezení na našich webových stránkách www.skmile.cz
Na cokoliv dalšího se ptejte nejlépe přímo mě na: martin@skmile.cz
 
Má váš klub nějaké zajímavost?
Pravděpodobně jsme první, kdo sepsal pro členy základní manuál, jak chodit oblečený na závody. Známe a řešíme to všichni, na každých závodech – plandavé tepláky, napůl rozepnuté bundy, baseballové čepice, trenky akorát na tatínka a další perly. Všichni povinně přečíst  ZDE. :-)
_____________________________________________
 
Představuje se trenér Martin Dvořák
Jsem bývalý atlet středotraťař, začínal jsem s atletikou právě na ZŠ Burešova, a proto je znovuvzkříšení zdejšího atletického klubu mojí srdeční záležitostí. Mám kvalifikaci atletického trenéra III. třídy a atletického rozhodčího III. třídy. Sám aktivně sportuji a na výkonnostní bázi se věnuji triatlonu se 700+ tréninkovými hodinami ročně.