Zpravodajství

Představujeme trenéry našeho projektu

 Další aktuality    red. a Anna Málková    22. února 2017  

Sympatickou trenérku a sportovkyni Vendulu Dudovou z vyškovského Orlíka vám v zajímavém rozhovoru představí Anna Málková.

Ráda bych představila jednoho z našich trenérů. Bude to člověk s velkým „V“. Poznali jsme se asi před devíti roky. Vendulka tehdy ke mně přivedla svého staršího syna Ondráška. Mezi všemi těmi 'nohatými' dětmi vynikal svojí hodnou povahou. Vždy udělal to, co jsem chtěla. I přes to, že byl plachý, nesmělý, vždy poslouchal. Jako by mi chtěl dát najevo, že mě nechce zklamat, že to pro mě udělá. Nedělal to pro sebe, dělal to pro mě – takové mám první zápisky o Ondráškovi. Pak mi jednou maminka zavolala, že Ondrášek na trénink nedojde, protože je nemocný. A tak jsem o Ondráška přišla. Ne mojí vinou, ne jeho vinou, ale vinou nemoci, která u něho propukla. (Ondráškovi byla diagnostikována leukémie- pozn. red.)
 
Jaké bylo moje překvapení, když maminka přišla po nějakém čase znovu, ale s druhým synem, Kubíkem. Úplné nebe a peklo. Tak jak byl Ondrášek vyslaný z nebe, hodný, poslušný, tak Kubík byl živel. Pořád zlobil, byl divoký a já jsem byla bezmocná. Utěšovalo mě jenom to, že z toho vyroste. A Kubík roste, roste výkonnostně, roste fyzicky i duševně, roste v mých očích a srdíčku. Tak jako jeho maminka.
 
To už není jenom maminka dvou správných kluků. Maminka, u které mě na první pohled zaujala její štíhlá, sportovní postava, ale hlavně pokora v jejích očích, pokora v jejím hlasu, pokora v každé větě, kterou řekla. Tu pokoru neměla získanou, tu pokoru měla vrozenou. A to je něco navíc. Proto jsem se rozhodla vám jí představit.
____________________________________________
Co bys nám o sobě na začátek řekla?
Je mi …..cet let a pocházím z Opavy, kde jsem studovala střední zdravotnickou školu. Po jejím ukončení jsem pokračovala ve studiu v Brně na oboru fyzioterapeut. Už 18 let žiji a pracuji ve Vyškově.
 
Kolik ti bylo, když tě zaujal nějaký sport?
Jako malá jsem s rodiči jezdila na hory lyžovat, od první třídy jsem chodila do lyžařského kroužku. Pak má starší sestra začala od páté třídy chodit na základní školu se sportovním zaměřením a to se mi moc líbilo. Tehdy mě zaujala atletika, hlavně běhání.
 
Ke sportu tě tedy přivedla sestra?
A rodiče. Jak už jsem se zmínila, má sestra šla na sportovní školu a já chtěla taky. Udělala jsem přijímačky a měla jsem prostor na atletiku. Musím upřímně říct, že to byly mé nejkrásnější roky na základní škole. Několik hodin tělocviku týdně, plavání, páteční výběhy. Každou chvíli závody, v létě na dráze, tartan byl jen v Ostravě, soutěže družstev a jednotlivců, přespolní běhy, v zimě závody ve Vítkovické hale. Někdy jsme jezdili i na přátelské závody do Polska! A k tomu super parta děcek- tak jako jste vy Orlíci. Od sedmé třídy jsme jezdili na letní a zimní soustředění, kde se intenzivně makalo, v létě posilovačky a běhy, v zimě běhání na běžkách, učili jsme se techniku a denně běhali několik kilometrů. Bylo to prostě supéeer!!!
 
Měla jsi úspěchy, pokud ano, jaké?
Musím říct, že se mi dařilo a úspěchy jsem měla. Dnes už vím, jak je moc důležité zúročit ty hodiny tréninků, kdy makáte a snažíte se něco naučit. Nejen pro sebe, ale i pro toho trenéra, učitele, všechny, kteří s vámi pracují, učí techniku a následně z vás mají radost, když vidí, že se vám daří, že vaše osobáky se stále zlepšují. A proto je potřeba jezdit na závody a tam prodat to, co ve vás je, vše co jste natrénovali. Ještě zpět k těm mým úspěchům. Jako žačka sportovní školy jsem byla na velkém množství závodů. Co se týče časů, už si to moc nepamatuji, ale jako žákyně sportovky jsme měla na 300 m čas 47,9 s , na 600 m  1:52,4. Jako dorostenka jsem na 1500 m dosahovala časů okolo 5:15 a na 3000 m byl mým největším úspěchem čas 9:57.
 
Která disciplína ti je v atletice nejbližší?
Mám ráda delší tratě, 1500 m, 3000 m, a moc se mi líbí překážky.
 
Jakému sportu se věnuješ v současnosti?
Ráda běhám, pokud to jde, tak s rodinou jezdíme na kole, v zimě lyžujeme a jezdím na běžkách.
 
Co ti sport dává a co bere?
Sport mě nabíjí pozitivní energií, dává mi čas věnovat se sama sobě, odreagovat se od problémů, jak se říká: vyčistit si hlavu. Sport mi dává čas, potkat se s lidmi, se kterými se moc nevidím a při běhu si s nimi pokecat. A co mi bere? Vůbec nic.
 
Proč jsi dala syna Kubíka do Orlíku?
Dávám přednost všeobecné přípravě dětí, už od malička, ať se hýbou nenáročnou formou, běhají, skáčou, házejí, prostě ať z toho mají radost a jejich rodiče je vidí šťastné. To jsem měla možnost zažít u svého staršího syna Ondry, který začínal v pěti letech v Aháčku pod vaším vedením. Ondra tam byl šťastný, vždycky se na tréninky moc těšil, pokaždé byla nachystaná pestrá náplň. Proto jsem se rozhodla dát Kubu do Orlíku. Dnešní Orlík je hlavně všestranná sportovní příprava, která je pro zdravý rozvoj dítěte důležitá. Určitě jako rodič jsem pyšná na sportovní výsledky Kuby, a budu moc ráda, když u atletiky zůstane, bude ho bavit a bude se jí věnovat.
 
Musela jsi dlouho přemýšlet, než jsi se rozhodla, že budeš v Orlíku trénovat?
Chvilku jsem nad tím přemýšlela, hlavně o tom, jestli mám na to trénovat děti. Pak jsem ale moc ráda nabídku přijala a jsem šťastná, že můžu v Orlíku trénovat s tak skvělým týmem trenérů, tak báječné malé atlety.
 
Co bys v Orlíku změnila, nebo vylepšila?
Co se týče vylepšení, tak navzdory tomu, že máme krásný nový orelský stadion, bych si moc přála mít v zimním období více prostoru v tělocvičnách. Máme hodně dětí, které chtějí aktivně sportovat, ale organizačně zápolíme s kapacitně nedostatečným prostorem přidělených tělocvičen. A když děti chtějí sportovat, měly by k tomu dostat příležitost v maximální možné míře. Myslím si, že by si to zasloužili nejen ony, ale i my, trenéři.
 
Kdo je v Orlíku největší talent a kdo největší dříč?
Já trénuju děti v Orliku 4. a podle mě jsou zde největšími talenty Vašek, Martin, Saša, Anička a Anetka. A největší dříč? To se nedá říct jedno jméno. Ostatní Orlíky neznám, ale věřím, že i tam nám rostou talentovaní prvotřídní atleti, kteří na sobě budou pracovat a zlepšovat se.
 
Které jídlo máš nejraději?
Vepřo-knedlo-zelo………mňam, mňam.
 
Jaká barva se ti líbí?
Mám ráda zelenou.

Co o tobě nevíme?
Moc ráda spím.  A když mám čas, ráda se podívám na dobrý horor.
 
To je Vendulka Dudová. Žena, která dýchá pokorou ke všemu živému, i neživému. A to, jakou v životě skládá zkoušku, to si zasluhuje velký obdiv a úctu. A já věřím, že jednou se v jejích očích objeví i veliká radost a kopec štěstí. Moc jí to přeji.
 
Rozhovor připravila Anna Málková/ Orel jednota Vyškov